• Romana Nemcová

Uganda mi zmenila život

Prinášame Vám ďalší článok. Tentokrát je o Majde Kočičí, je o českej dievčine, ktorá celý svoj život pomáha ľuďom. Začala pri skautoch, neskôr sa venovala deťom zo znevýhodneného prostredia. Jej kroky smerovali až do Ugandy, kde začala ako dobrovoľníčka v nemocnici. Po návrate domov sa rozhodla, že založí vlastní nadačný fond.

Vedela by si mi povedať niečo o sebe, kto si?

Jsem studentkou 5. ročníku 3. Lékařské Fakulty UK v Praze a v současné době i předsedkyní a zakladatelskou Nadačního Fondu Whisper.

Kromě medicíny se věnuji sportu, výživě a zdravému životnímu stylu. Zajímám se také o problematiku dětí v náhradní rodinné péči v rámci dobrovolnického projektu Andromeda a ve volném čase organizuji akce pro děti.


Ako si sa dostala do Afriky?

Do Afriky jsem vždycky chtěla jet, byl to takový můj dětský sen a tak když se mi ve 3. ročníku medicíny naskytla ta příležitost, neváhala jsem ani minutu, sbalila si kufry a jela. To rozhodnutí mi změnilo život a ani trochu toho nelituji.

Prečo si sa rozhodla ísť do Ugandy?

Zkusila jsem oslovit více zařízení po celé Africe ale když jsem viděla nemocnici Whisper, nechtěla jsem nikam jinam. Sdílíme úplně stejné hodnoty a názory na péči o pacienty a to pro mě bylo úplně rozhodující. Uganda je navíc jednou z nejvíce bezpečných zemí v Africe a to pro mě ve výběru také hrálo velkou roli, jelikož jsem jela sama jako holka do africké země.

Čo bolo náplňou tvojej práce?

Při mé první stáži jsem po 3. ročníku moc zkušeností neměla a tak jsem dělala sesterskou práci - starala se o pacienty, podávala léky, píchala kanyly a podobně. Jak se postupně vzdělávám a nabírám zkušenosti, zvládnu se ve Whisperu uplatnit mnohem více a na poslední stáži jsem i vedla císařské řezy, přijímala pacienty, vytvářela léčebné postupy a byla mnohem platnejším členem týmu.


Ako ťa to ovplyvnilo?

Ovlivnilo to celý můj život. Když jsem se vrátila poprvé z Afriky, Whisper my zůstal v srdci a věděla jsem, že jsem tam nebyla na posledy. Založila jsem Nadační Fond, aby měla nemocnice oficiální zastoupení v české republice a začala organizací podporovat a věnovat ji téměř veškerý volný čas. Teď létám do Ugandy pravidelně a Whisper je mou druhou rodinou.

Bolo to tvoje prvé dobrovoľníctvo?

Dobrovolnickým pracem se věnuji, co si pamatuju. Rodiče mě odmala vedli ke skautu, kde jsme pravidelně dobrovolně uklízeli přírodu. Také jsem pořád součástí dobrovolnického programu Andromeda, který se věnuje dětem v dětských domovech, ale to už je úplně jiný příběh.

Ako vyzeral tvoj bežný deň?

Můj běžný den vypadal tak, ze v 7 hodin ráno jsem šla na hlášení, kde se probírají nejrizikovější pacienti. Potom jsem s lékařem obešla vizita u všech lůžek.

Můj denní program byl různý v závislosti na tom, co se zrovna v nemocnici dělo a kde bylo zrovna potřeba pomoci. Když se rodilo byla jsem na porodním sále, když se operovalo, byla jsem na chirurgii, když bylo hodně příjmu pomáhala jsem na vyšetřovně, když jsme měli kritického pacienta, byla jsem na pohotovosti, takže každý den byl v podstatě úplně jiný.

Nejvíce času jsem ale asi strávila na malém sálku, kde jsem se věnovala malým chirurgických výkonům a převazům ran.

Kde dobrovoľníci bývajú a stravujú sa?

Dobrovolníci si hradí ubytování sami, máme pro ne ale spoustu možností v okolí nemocnice a v Ugandě je to za par korun. Stravu mají zajištěnou v nemocnici v ty dny, kdy jsou v práci. Jsou to typická Ugandska jídla jako matoke, sladké brambory, ryze a podobně.

Aké najväčšie hoaxy sa šíria o Afrike ?

Lidé pořád mají v Evropě představu, ze v Africe žijí lidé v chýších na zemi nazí a jsou úplně nevzdělaní . To je pro některé oblasti samozřejmě stále pravda, ale i Afrika jde s dobou a ve městech mají například všichni smartphony, moderní oblečení a i vysokoškolské vzdělání.

Ďakujeme Majda a prajeme veľa síl a úspechov pri tvojej práci.